INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cesta k tejto recenzii nebola priama. Od objavenia akoby v tieni vydanej dosky, cez jej stiahnutie vo vysokom očakávaní, bezprostredne nasledujúce sklamanie až po postupné objavovanie a nasledujúcu kúpu: to všetko sa vtesnalo do pár týždňov, počas ktorých sa autor článku k „A Scarcity Of Miracles“ vracal pravidelne a s rastúcou chuťou.
Je dôležité nastaviť pravidlá hneď na začiatku a ujasniť si fakty. Je veľmi pravdepodobné, že žiaden nový album KING CRIMSON nebude. Rastúca nechuť Roberta Frippa ku koncertným aktivitám spojeným so superhviezdnym menom Karmínového kráľa na jednej strane („Vždy, keď sú KC aktívni, môj život sa zastaví [...] Na ako dlho ešte?“) a hyperaktivita geniálneho optimistu Adriana Belewa na strane druhej vyústili do nepriznaného, ale vytušeného rozporu, ktorý zrejme zastavil sľubne sa črtajúce pokračovanie KING CRIMSON v „porcupinovskej“ zostave Pat Mastelotto - Gavin Harrison - Tony Levin - Adrian Belew - Robert Fripp. Zostala za ním jediná nahrávka, elektronicky distribuovaný dvojhodinový živák z Chicaga 2008.
Zostavu stojacu za recenzovaným počinom síce kapelník Fripp priraďuje k predošlým odštiepkom KC, ktoré pod hlavičkou číslovaných ProjeKctov vychádzali od roku 1997, no explicitný podtitul „A King Crimson ProjeKct“ naznačuje, že tentokrát pôjde viac než kedykoľvek predtým o náhradu Crimso samotných.
Uvedomujúc si toto všetko je ťažké vyhnuť sa sklamaniu. Iskrivý dialóg rozložených akordov sypajúcich sa z gitár Frippa s Belewom nahradili podkresy ambientných soundscapes, zábavky, ktorá starého pána Frippa (65 rokov!) baví čoraz viac, no ktorá – buďme úprimní – oslovuje len veľmi špecifickú sortu jeho fanúšikov. Rolu občas až otravne dominantného sólového nástroja prevzal saxofón Mela Collinsa (v zostave KC medzi „In The Wake Of Poseidon“ a „Islands“, ako hosť na „Red“).
O decentnej base veterána Tonyho Levina a bicích Gavina Harrisona sa dá povedať to, že poslušne slúžia celku: oprostený od síce zovretých, no nervóznych pasáží, typických pre KING CRIMSON, ale aj skoršiu Frippovu sólovú tvorbu („Exposure“), znie album staromilsky osemdesiatkovo a „dospelo“ v AOR zmysle. Zamatový zvuk a rádiový spev Jakko Jakszyka, duše revivalového 21ST CENTURY SCHIZOID BAND, v ktorom sa stretol o.i. práve s Melom Collinsom, tento dojem len potvrdzuje; no „A Scarcity Of Miracles“ okrem progrockerov v rokoch osloví aj fanúšikov PORCUPINE TREE, s ktorými sa KING CRIMSON v uplynulej päťročnici výrazne preplietli. Nedá sa však nevšimnúť, že kým Belew k sebe pozval mladučkú basáčku Julie Slick a jej ešte mladšieho brata Erica, unavený Fripp sa vrátil ku kamarátom z prelomu 70's a 80's.
Až v druhom slede sa teda vynárajú povedomé crimsonovské ozveny doby spred prelomového „Red“. Na „A Scarcity Of Miracles“ sa Fripp nesnaží odstrihnúť od odkazu skupiny, ktorá ho preslávila, ale s tvrdohlavosťou sebe vlastnou sa vracia k dobám, na ktoré mnohí priaznivci KING CRIMSON snáď už zabudli. Toto sú vlastne KING CRIMSON bez štipky Adriana Belewa: ak by ste „A Scarcity Of Miracles“ preložili niektorou z ostatných piatich belewových sóloviek, dostali by ste v podstate crimsonovskú klasiku z rokov 1981 až 2003.
Nazerané takouto optikou sa z „A Scarcity Of Miracles“ stáva zaujímavý výlet do odľahlejších končín autorského ega Roberta Frippa, čistá röntgenová fotka melodickej kostry Karmínového kráľa. Trištvrtehodina kľudnej muziky, vrcholiaca v nečakane zachmúrenej „The Other Man“, je príjemným easy listeningom, ktorého jedinou chybou je to, že neznie ako KING CRIMSON. Čítajúc tento verdikt z pera redaktora permanentne po zmenách a vývoji volajúceho Metalopolis musím uznať, že ma Robert Fripp tak trochu nachytal.
Ak sa na "A Scarcity Of Miracles" pozeráme optikou očakávania novej dosky KING CRIMSON, bezpochyby sa jedná o malé sklamanie. To však neznamená, že ide o slabý album: akurát napĺňa do bodky svoj titul, zázraky sa dejú len zriedka.
7 / 10
Robert Fripp
- gitary, soundscapes
Mel Collins
- saxofóny, flauta
Jakko Jakszyk
- gitara, spev, guženg, klávesy
Tony Levin
- basgitara, Chapman stick
Gavin Harrison
- bicie a perkusie
1. A Scarcity Of Miracles
2. The Price We Pay
3. Secrets
4. This House
5. The Other Man
6. The Light Of Day
A Scarcity Of Miracles - A King Crimson ProjeKct (2011)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Panegyric
Stopáž: 43:41
Produkce: Robert Fripp
Rozšírená verzia obsahuje DVD so surround mixami albumu.
Mě se album moc líbí.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.